Před tebou, Bože, skláníme své hlavy a přinášíme duše zraněné. Kéž by tu s námi, Králi věčné slávy, lid Boží vyznal všechny hříchy své. Ať světci naši, kteří žijí v ráji, přímluvou mocnou nás teď podpírají, když vstoupili jsme do svatyně tvé.

Všem věkům dávals svaté muže, Pane, a obdařils je duchem moudrosti, by odkrývali hloubky nevídané tvých příslibů a tvojí milosti. Náš svatý Jan, ten svědek pravdy věrný, nám odhaloval pramen nepřeberný, jenž tryská, Bože, z tvojí věčnosti.

Když chléb a víno do rukou kdys brával kněz-hrdina ve svaté oběti, on v tobě stále silnějším se stával pro chvíle vrcholného vzepětí; když v mukách Jeho život uhasínal, duch nezlomný se k Tobě, Bože, vzpínal, svou trýzeň těla v oběť nesl ti.

My stojíme zde před tvou Kalvárií, teď celé nebe se k nám přiblíží. S úžasem víry kleknem před hostií a v svaté bázni vzhlédnem ke kříži. Co můžem dát tvé lásce nekonečné? Jen srdce své, ač slabé, ale vděčné, že jsi nás, Kriste, s Otcem usmířil.

Dřív než k nám přijdeš ve Svátosti svojí, očisti ústa, zrak i srdce nám, ať otevřem se přítomnosti tvojí, kde denně čerpal sílu svatý Jan. Tys byl vždy jeho, on ti patřil navždy. Tak jako on ať k tobě přilne každý s vědomím, že jen tys náš Bůh a Pán.

Ježíši, pro nás hříšné umučený a vzkříšený pro naše spasení, dáváš nám pokrm nedozírné ceny, by nehladověl tvůj lid zemdlelý. Ty, živý Bože, žiješ také ve mně, změň ve světlo mé duše stíny temné, jediný zdroji pravé proměny.

V zástupu těch, kdo tvoří české nebe a zbavují nás běd a neštěstí, Jan z Nepomuku, který slaví Tebe, nám zdobí kaple, mosty, rozcestí. Má v rukou kříž a hvězdy kolem skrání, své zemi vyprošuje požehnání a spásu těm, kdo upřímně ho ctí.

Mlčením jeho ústa zpečetěná nic nezradila z Božích tajemství, když duše byla Tebe, Bože, plná, svou smrtí pravdě vydal svědectví. Kéž i nám slabým vyprosí dost síly, abychom, Pane, vždy Ti věrni byli, v zápasu se zlem došli vítězství.