Pospěš, duše, do svatyně k nejsvětější oběti, avšak nejdřív znej se k vině, hříchů začni želeti. Potom k lásce Mariině s prosbou obrať pohled svůj. V nebi, mocná Přímluvkyně, za nás hříšné oroduj! Jaké blaho v pouti zdejší, že Tě Matkou můžem zvát! Zdrávas, Panno nejkrásnější, zdrávas, zdrávas nastokrát!

Sláva Bohu na výsosti! znělo v onen okamžik, za nějž srdce nikdy dosti nevyzpívá vroucí dík. Tuto chvíli od věčnosti Bůh měl ve svém úradku: Bez poskvrny nepravosti zvolil si tě za matku. Jaké blaho v pouti zdejší, že Tě Matkou můžem zvát! Zdrávas, Panno nejkrásnější, zdrávas, zdrávas nastokrát!

Boží moudrost blahou zvěstí hloubky své nám odkrývá. Ó, jak velké taje štěstí duše při tom prožívá! Co v tvé nitro doved vnésti andělského posla ret, že z tvé čisté ratolesti vypučí nám boží květ! Jaké blaho v pouti zdejší, že Tě Matkou můžem zvát! Zdrávas, Panno nejkrásnější, zdrávas, zdrávas nastokrát!

Chléb a víno kněžské dlaně k oběti již zvedly výš. Když se, duše, díváš na ně, zda jim také rozumíš? Po příkladu matky Páně uměj sebe v oběť dát, i když v slzách vlhnou skráně, nepřestávej milovat! Jaké blaho v pouti zdejší, že Tě Matkou můžem zvát! Zdrávas, Panno nejkrásnější, zdrávas, zdrávas nastokrát!

Svatý pokrm nám se chystá v nejsvětější svátosti. Přistup, vždyť tu dosti místa, kdo jsi v rouchu milosti! S Marií přivítej Krista! Kéž by v tobě oheň vzplál jako v ní, když dozajista vzkříšen se jí ukázal! Jaké blaho v pouti zdejší, že Tě Matkou můžem zvát! Zdrávas, Panno nejkrásnější, zdrávas, zdrávas nastokrát!

V Beránkově krvi svaté zbaveno je lidstvo vin. Božské tělo z kříže sňaté položili Matce v klín. Vy, kdo kolem pospícháte, zastavte zde šlépěj svou, rcete, zda kde uhlídáte větší bolest nežli mou? Jaké blaho v pouti zdejší, že Tě Matkou můžem zvát! Zdrávas, Panno nejkrásnější, zdrávas, zdrávas nastokrát!

Ještě jenom malou chvíli, potom vrátíme se zpět, bychom v žití nezbloudili; kdo nás bude provázet? Apoštolům Ducha síly vyprosila tvoje dlaň. Buď i s námi cestou k cíli, požehnáním svým nás chraň! Jaké blaho v pouti zdejší, že Tě Matkou můžem zvát! Zdrávas, Panno nejkrásnější, zdrávas, zdrávas nastokrát!

Drahá oběť skončena je. I tvůj život dokonal, leč tvůj Ježíš v sídlo ráje s tělem, s duší si tě vzal. Kéž by každý umíraje u tvých nohou tiše kles: Hle, má duše, Matko, tvá je! Provázej ji do nebes! Jaké blaho v pouti zdejší, že Tě Matkou můžem zvát! Zdrávas, Panno nejkrásnější, zdrávas, zdrávas nastokrát!