Veliký jsi, božský Pane, na bolestné cestě své, jako kníže opásané kráčíš na smrt hotově. Pokoj svatý z tváře svítá, blahem plní duši tvou, láska tvá kříž těžký vítá s touhou srdce radostnou.

Chtěje dáti světu všemu světlo pravdy nebeské, z trůnu nebes k lidu svému spěcháš v strasti pozemské. Srdcím neseš pokoj pravý, hříšným spásu zvěstuješ, slovem lásky bez únavy k Otci svému všechno zveš.

Na Golgoty svaté témě kráčíš cestou bolestnou, klesáš znaven na tvář země, hloží věnčí hlavu tvou. Snášíš hany lidu svého, smýváš naši nepravost, v těžkém bolu kříže tvého září božská velebnost.

Neseš žal a muky kříže s myslí Otci oddanou, všechny voláš k sobě blíže, těšíš Jana, matku svou. Prosíš Otce za své vrahy, za hříšné se přimlouváš, Lásko věčná, Kriste drahý, Spasiteli, Bože náš!

Zem se chvěje, slunce hasne, hrob své nitro otvírá, nebe, země hrůzou žasne, Spravedlivý umírá! Umučený Spasiteli, klaň se tobě každý duch, obor světa hlásej celý: Pan jsi náš a svatý Bůh!

Smrtí svou, ó Spasiteli, duše draze koupené vedeš jako pastýř bdělý v nebe, hříchem ztracené. Bože lásky Jezu Kriste, v kříži tvém má spása je, tobě dávám srdce čisté, v tebe pevně doufaje.

Na rodinu shlédni svoji, na lid, který tebe ctí, sil nás v bídě, v těžkém boji přispěj nám svou milostí! V bolestné pak smrti chvíli potěš duši ztrápenou, uveď ji, ó Jezu milý, v slávu nebes blaženou!