Slyšte, slyšte, pastuškové, jaké znějí zpěvy nové v této noční hodině u betlémské jeskyně.

Andělé tam sestupují, čest a slávu prozpěvují pacholíčku zkroušeně, jenž si hoví na seně.

Děťátko to Syn je Boží, od něho je všechno zboží; a zde leží maličký synek chudé Matičky.

Pěstoun Josef po Betlémě, hledal nocleh Pánu země, nikdo neměl místečka pro tohoto poutníčka.

Tehdy Matka v noční době zvolila stáj za byt sobě, v kouteček ten nejnižší sestoupil Pán nejvyšší.

V jeslích leží pacholátko, plesej, plesej, blahá Matko, byť i Betlém neznal tě, ty zde nejsi v samotě.

Andělů sbor jak své paní s uctivostí se ti klaní, nemluvňátko líbají, radostně je vítají.

Nejsi více chudá žena, pastýři zde na kolena před tvým Synem padají, písně chvály zpívají.

Také od východu z dáli pospíchají moudří králi, aby vzdali chválu, čest tomu, jenž Pán králů jest.

I my jdeme k chudé stáji, ta dnes podobá se ráji, andělské tam zpěvy zní a sám Pán Bůh bydlí v ní.

U Syna rač, drahá Máti, laskavě se přimlouvati, ať svou ruku vztáhne k nám, laskavě ať žehná nám!