Pějme píseň o Hedvice, Kristu vroucně děkujíce za milosti, jimiž zdobí v nebi služebnici svoji.

Na knížecím dvoře žila, v pokoře se osvědčila. Koruna jí zdobí hlavu, ona však odmítá slávu.

Po Kristu jen srdce prahne, v ticho klášterní ji táhne, věrná Boží služebnice z trůnu spěje do Třebnice.

Odkládá své drahé skvosty, volí chudobu a posty, hojí nemoci a bídu, Kristu slouží v chudém lidu.

Po vítězném zdejším boji koruna ji zdobí dvojí, za svůj lid u Boha prosí, za vláhu nebeské rosy.

Pro čas dnešní i budoucí pomoz nám tvá prosba vroucí, ať se čest a sláva Boží v našich krajích hojně množí.

Ať jsme v církvi na svém místě, ať je naše srdce čisté, odstraň nenávist a pýchu, zdroj a původ našich hříchů.

Dokud srdce v těle bije, ať jen Kristu věrně žije, po smrti pak nebes Králi s tebou pěje píseň chvály.