Ó Panno líbezná, ty Máti Kristova, jak šťasten, kdo tě zná a v srdci zachová! Tys oblažila širý svět jak libovonný jarní květ, jak zora růžová.

Ó, dej nám lásku svou, dej světlo v temnotách a vzácnou přímluvou buď štědrá v potřebách! Tvá prosba každé soužení kéž v úsměvy nám promění a z duše sejme strach.

Když ďábel úskokem tvé děti hledí svést, by v pekle hlubokém s ním nesly věčný trest, tu rychle zaplaš hříchu mrak a slábnoucí náš upři zrak v kraj za oponou hvězd.

Když s tváří hrozivou smrt stane před námi a děsnou mocí svou zrak i sluch omámí, v tu těžkou chvíli při nás stůj a s anděly nám ulehčuj krok ve kraj neznámý.

Až skončen bude boj a počne Boží soud, své děti s Bohem spoj a ukaž krve proud, jenž v mukách prolil jeho Syn, by zbavil lidstvo hříšných vin a tvrdých ďábla pout.

Pak, Matko, laskavě nás uveď v onen stan, kde v božské oslavě dlí Syn tvůj, Kristus Pán, kde chvály Bohočlověku věk nekonečný do věků smí zpívat nebešťan!