Radostnou píseň Boží lid dnes o Anežce zpívá, k studánce její spěchá pít kde prýští voda živá. Darů a milostí načerpá v hojnosti, kdo s důvěrou ji vzývá.

Synovec z rodu Přemysla, král železný a zlatý, není tak silný jako ta, jež žije život svatý. Mocnější králů Král ženichem jí se stal, v plášť chudoby ji šatí.

Již jako on jdeš mezi lid, lid nemocný a prostý, chléb dáváš ústům, srdcím klid, nejchudší tvůj stůl hostí. Službou a zbožností přes temné propasti své doby stavíš mosty.

Tvůj klášter jméno Františka již po staletí nosí. Tam dodnes sestra Anežka bdí s námi, Krista prosí za církev, za národ, za svěží květ a plod, za vláhu božské rosy.

Anežko, sestro, nauč nás, jak láskou hojit rány, proměnit svého žití čas v světlo a požehnání, jímž Boží království dorůstá k plnosti. Na cestě té buď s námi!