Bože, cos ráčil před tisíci roky rozžati otcům světlo víry blahé, jenžto jsi řídil apoštolů kroky z východu k naší Moravěnce drahé. K tobě hlas prosby z této vlasti vane: Dědictví otců zachovej nám, Pane!

Na Velehradě bratři ze Soluně, Cyril a Metod, kázali nám spásu; ochranu skytli v církve svatém lůně, učili národ znáti ctnosti krásu. Od doby té nám světlo víry plane: Dědictví otců zachovej nám, Pane!

Jazykem rodným Boží chválu pěli, mateřskou řečí knihy svaté psali, získali láskou Kristu národ celý, život nám na vše věky zachovali. Nezhyne rod, jenž věřit neustane: Dědictví otců zachovej nám, Pane!

Kolik to bouří nad vlastí se sneslo, o život bylo zápasit nám v boji, mohutné sídlo Svatopluka kleslo, Velehrad víry bez pohromy stojí. Apoštolů to dílo požehnané: Dědictví otců zachovej nám, Pane!

Velehrad náš, ten rozkvétá vždy znova a žádná moc už nám jej nerozboří, pokud náš národ v hloubi srdce chová důvěru k Matce, která divy tvoří. Maria za nás prosit nepřestane: Dědictví otců zachovej nám, Pane!

Otcové naši, svatí apoštolé, ctí vaše jména stále národ vděčný. Neopouštějte nikdy svého pole, ať vaše setba dozraje v plod věčný. Ať na ni rosa požehnání kane: Dědictví otců zachovej nám, Pane!

I když se pyšná nevěra kol vzmáhá a peklo seje koukol nových zmatků, nebudem dbáti odvěkého vraha, nedáme sobě bráti věčných statků. Víře vždy věrní budou Moravané: Dědictví otců zachovej nám, Pane!