Dělníku Boží z královské krve, tys k dílu spásy byl povolán, když svého syna a Pannu matku, svůj dvojí poklad svěřil ti Pán. Nad jesličkami v betlémské noci co Boží stráž jsi s anděly bděl; námahy denní lidského díla s tebou poznával náš Spasitel.

Dělníku Boží, tesaři věrný, tys Pánu světa zbudoval krov a v domku chudém slyšels ty první posvátnou hudbu Kristových slov. Měla zvuk lidský a moudrost Boží a tys jí duši otvíral rád. Nauč nás také, pěstoune tichý, pravdám posvátným své srdce vzdát.

Dělníku Boží, pro Dítě s matkou denní chléb chystáš lopotou svou, nečekáš za ni odměny jiné, než úsměv díků v tváři těch dvou. Ve službě věrné, ve službě stálé Bohu tak dáváš všechno, co máš; podej i za nás na oltář svatý trpký i sladký každý den náš.

Dělníku Boží, tvým celým domem den za dnem stále vál Boží dech; přesto jsi spěchal s rodinou svatou do chrámu Páně v svátečních dnech. Kázal tak zákon, toužila duše po slavném Božím shromáždění, k němuž se snáší z pahorků věčných Hospodin, Bůh všech pokolení.

Dělníku Boží, Syna jsi hledal na pouti v slavný Jeruzalém. Našels ho v chrámě, jak slovem vroucím Otcovu slávu zjevuje všem. Pomoz nám najít vtělené Slovo a věřit z hloubi upřímnosti, že na nás čeká s toužebnou láskou sám živý Kristus ve svátosti.

Pěstoune Kristův, příteli Boží, u stolu tvého jídal Bůh sám; ty nás veď nyní k hostině svaté, v níž tělo své on podává nám. Ať spojen s námi, se svojí církví, kterou dal tobě do ochrany, svůj život vlévá haluzím suchým, on, vinný keř, nám zvěstovaný.

Dělníku Boží, po díle dobrém tělo i duši Bohu jsi dal; v hodince smrti, tiché a zralé, sám Boží Syn ti u lože stál. Pros nyní za nás v království věčném, na němž ti Pán dal královský díl, aby i v naší hodině smrti Kristus, Pán míru, přítomen byl.