Z lásky raněný Ježíši, tobě pocta buď nejvyšší! Nechať hruď má láskou plane, kterou milovals mne, Pane.

Jezu, skrytý ve Svátosti, každý tvor ti s uctivostí vzdávej chválu jako Bohu, vyvyšuj tě nad oblohu.

Velký Bože, živý chlebe, za pokrm nám dáváš sebe, zde chceš mezi námi dlíti, může větší lásky býti?

Lásko moje, přijdi ke mně, uzdrav, co je poraněné, přítomností těš mne svojí, občerstvuj mne v světa boji.

Jak po vodě jelen touží, jehož horká žízeň souží, tak, ó Lásko, ó mé nebe, vroucí touhou hledám tebe.

Vím, že nejsem dostatečný, bych dle zásluh byl ti vděčný. Však tys, Pane, shovívavý, chci ti sloužit bez únavy.

Odpusť mi, když ve své mdlobě mám dluh lásky vůči tobě; statky, život ti slibuji, k tvé cti všechno obětuji.

Bych měl duší na tisíce, dal bych ti je, ba i více; nemám než jen jednu právě, rád ji dávám k tvé oslavě.

Po Bohu pak nechť se chystá tobě čest, ó Panno čistá! Tebe ctíti podle síly chci až k poslední své chvíli.

Odporuč mě svému Synu, Jezu Kristu, Hospodinu; vypros, ať s ním mohu dlíti tam, kde věčné světlo svítí.