K svátku tajemnému vroucně přistupujme, z hloubi duše k němu píseň zanotujme. Starého se vzdejme, všechno obnovujme, srdce, řeč i skutky změňme.

Chvála na památku večeře se vzdává, když v předvečer svátků beránka Pán dává, s ním chléb nekvašený, dávno podle práva v Písmech otcům přislíbený.

Když jsou nasyceni jídla tělesného, Pán jim k podivení dá jíst těla svého: vlastní rukou láme všem i pro každého, sebe – chléb, jak vyznáváme.

Pán dal klesajícím tělo v posílení, on dal litujícím krev svou k občerstvení. Tento kalich, praví, je vám pro spasení, pijte z něho věčné zdraví.

Tím je provždy dána svátost Božích dětí, ke cti Krista Pána, k spáse nám se světí. Kněžím patří jíst a lidu rozdíleti, tělo Páně v sboru bratří.

Z chleba andělského pro lid chléb se stává, pod způsobou jeho skutečnost je pravá. Ó div předivoucí: Nejchudším se dává, v pokrm Kristus všemohoucí.

Bože trojjediný, z trůnu nebeského, sestup do hlubiny duší lidu svého, veď nás cestou spásy z kraje pozemského, v světlo své a sídlo krásy.