Tak Bůh miloval svět, svět zraněný a plný běd, že k naší spáse poslal Syna svého a Boží Syn nám zjevil Lásku jeho, již Trojjediný Bůh nás miluje, Otec, Syn i Duch, dárce pokoje.

Buď dík Trojici vzdán, buď Otec dětmi milován, i Syn, jenž naším bratrem je a Pánem, s ním všichni smíme volat v Duchu Svatém k Bohu své „Abba“, Otče, Pane náš, odpusť nám hřích a naše dluhy smaž.

Když Pán hovoří k nám, kéž celým bytím naslouchám! On promlouvá k nám ústy Syna svého, Slovem, v němž vane moudrost Ducha jeho. Hovoří lidskou řečí, vábí, zve nás k účasti na Božím životě.

Než Pán vrátil se zpět, modlil se k Otci za náš svět, přislíbil Ducha pravdy srdcím věrných a plnost Božích darů nepřeberných. Pán pravil: „Vše, co Otec má, je mé, Duch z mého vezme a vám nabídne.“

I my neseme teď, své skromné dary, víno, chléb. Přijmi je od svých přátel, dětí Božích, jež s důvěrou je do tvých rukou vloží. Proměň chléb v Tělo své a víno v Krev, nám lásku Otce, Syna, Ducha zjev.

Kéž Bůh Trojjediný nás dětmi světla učiní, vždyť On je Láska, za pokrm se dává a jeho milost nikdy nepřestává. Probuď v nás hlad a touhu po tobě, živ nás a přetvářej k své podobě.

Tak Bůh miloval svět, že v nás chce mít svůj příbytek, co Otec stvořil, Kristus zachraňuje, plamenem Ducha tříbí, oživuje. Z nás tvrdých kamenů ty, Bůh a Pán, buduj svůj příbytek a chrám.

Kéž dík Marii zní, vždyť lidské tělo přijal z ní ten, skrze něhož vše stvořeno bylo, touží svým Duchem dovršit své dílo. Též nás Duch milostí zastínit chce a rozeslat nás jako svědky své.

Hle, já jsem s vámi teď a do skonání věků všech, ať Otec, Syn i Duch dá požehnání těm, které nezastaví pekla brány. Veškerá moc, již Otec svěřil mi, kéž vládne na nebi i na zemi.