Jako dítky k Otci svému obracíme s důvěrou k tobě, Bohu všemocnému, srdce své i mysl svou. Vyslyš, Otče, naše lkání na svém trůně v nebesích, neodmítej slitování, odpusť lidu svému hřích.

Stvořiteli, Bohu Otci, ať zní zvučný chvalozpěv; čest buď Synu stejné moci, který za nás dal svou krev. Též i Duchu, který hoří ohnivými jazyky, život lidských duší tvoří, tajemný a veliký.

Pověz, jak ctít, Bože, tebe za tvou velkou dobrotu, žes nám seslal vůdce z nebe k blaženému životu. Jeho slova jasně svítí, svět však tmou je zakrytý. Za tím světlem chceme jíti tam, kde odměnou jsi ty.

Otče, nesem dary tobě, jak nám přikázal tvůj Syn, který křísil mrtvé v hrobě a nás hříšné zbavil vin. V těchto darech má se skrýti, jeho tělo, jeho krev. Rač je od nás vlídně vzíti a nám lásku svoji zjev.

K tobě půjdem, Lásko věčná, v těžkých zkouškách vezdejších, milost tvoje nekonečná, chraň a sil nás v dobách zlých. Dopřej nám, ó vzácný hosti, jenž zde skrýváš božství zář, bychom jednou na věčnosti viděli tě tváří v tvář.

K stolu Páně jíti mohu, jaký je to dar a div! S kajícností chystám Bohu stánek, aby v něm byl živ. Láska, naděje a víra, jež Bůh do mě vdechl sám, kéž v mém srdci neumírá, když si z něho stvořil chrám.

Oběť tvá je dokonána, Kriste, Králi nejvyšší; kde tvá smrt je zvěstována, tam ať svět ji uslyší. My, kdo její cenu známe, buďme hlasem v mlčení. Až své dílo vykonáme, kéž jsme s tebou spojeni.