513 – Hleď, mocný Hospodine
Obecné mešníTx N~: 17. stol.
Hleď, mocný Hospodine, k nám z věčných nebes hor, již oltář jasný kyne a zbožný pěje sbor; ó kéž se v této době proud slzí vyroní a obrátí nás k tobě, nám tebe nakloní.
Jak veliký jsi, Pane, jak slavné jméno tvé! Tvůj dech vším světem vane, vše řídíš v moci své. Ó budiž tobě vzdána čest, chvála navěky! Tys věčná spásy brána, zní vesmír daleký.
Své církvi pravdy slova jsi svěřil bezpečně, v nich ona spásu chová všem těm, kdo věří v ně; vždyť jenom svatá víra, ač svět jí pohrdá, zdroj štěstí otevírá, lék choré duši dá.
Co, Pane, tobě dáme v dar za hřích spáchaný? Co nejdražšího máme, je Syn tvůj seslaný. Buď pro smrt tvého Syna kajícím hříšníkům dnes odpuštěna vina a trest nám viníkům.
Hle, z nebe k nám sestoupil Syn Boží na oltář, svou krví nás vykoupil, k nám sklání božskou tvář; chce býti naším hostem, svá srdce chystejme a zasvěťme je ctnostem, Přijď, Pane! volejme.
Ó vítej, Pane Kriste, již tebe objímám, stvoř ve mně srdce čisté, ať v dobru prospívám. Sil mě svou krví, tělem, ať víru zachovám a s ďáblem nepřítelem v boj vítězný se dám.
Již oběť Ježíšova se vznesla k výšinám a z nebe milost nová se hojně snáší k nám. Nuž spějme k povolání, kam Bůh nám pokyne, ať nás pak po skonání mzda věčná nemine.