405 – Rozleťte se, zpěvy, vzhůru
VelikonoceT~ : Č. Tomíško 1943 – N: S. Mach 1943
Rozleťte se, zpěvy, vzhůru, zajásejte mocně v dál! Vystřídala radost chmuru, na východě úsvit vzplál; země blahem zachvěla se, z přírody Bůh smutek sňal: vlastní mocí v plné kráse z hrobu slavně Kristus vstal, aleluja, Kristus vstal.
Láska zbožných k hrobu spěla: Kdo jen kámen zvedne nám? Tu však slyší od anděla: Z mrtvých vstal, jak řekl sám! Nechať znovu touto zvěstí zahlaholí Boží chrám, aby duše, plná štěstí, povznesla se k výšinám, aleluja, k výšinám!
S knězem celé lidské plémě předstupuje před tvou tvář, chléb a víno, dary země, přináší ti na oltář. Učiň naše srdce čistá, všechno zlé v nich, Bože, zmař. Nechť nám tato oběť chystá na nebesích slávy zář, aleluja, slávy zář!
Pro mé duše zmrtvýchvstání přišla nyní hodina; k Boží lásky uvítání touha má se upíná. V této chvíli se mi chystá nejmilejší hostina: Přijď již ke mně, lásko čistá, veliká a jediná, aleluja, jediná!
Klaním se ti, Všemohoucí, proti tobě jsem jen prach. Ty však chceš, bych v lásku vroucí proměnil svůj lidský strach. Dej, by oko víry zřelo, co se tají v způsobách: tvoje krev a tvoje tělo, jež přemohlo smrti práh, aleluja, smrti práh.
Pastýři náš, Spasiteli pobloudilých lidských stád, aby duše život měly, sám ses přišel v oběť dát. I když někdy světa zmatky poruší tvůj věčný řád, svolej vždy své ovce zpátky, nepřestaň nás milovat, aleluja, milovat.