Hořké Páně umučení na mysli když nosím, všecko se mi v žalost mění, oko slzou rosím; z nesmírné lásky pramene Ježíš krev proléval, že i to srdce kamenné uchvátí hořký žal.

Opuštěný, vydán zradě v Getsemanech klečí. Však již kvapí po zahradě žoldnéřové s meči. Jidáš, jenž Mistra zaprodal, vede je s úšklebkem a již je veden králů Král před knížat hrdý sněm.

Ztýraného odtud zrána vedou k Pilátovi, aby na smrt vydal Pána vladařskými slovy. „Nevinen Ježíš,“ Pilát dí, ale hned bez práva ukrutné Pána čeledi k mrskání vydává.

Pohleď, duše nelítostná, na ta hrozná muka, kterak Pána bije zlostná katanova ruka; trnovým věncem ve spěchu čelo mu ovijí, červené roucho k posměchu kladou mu na šíji.

A lid nezná smilování, vida Pána v trýzni. Marně vladař Pilát brání jeho krvežízni. Na rámě bere těžký kříž Kristus Pán v lopotě, kajícná duše, pojď s ním již ke smutné Golgotě.

Hle, již svaté ruce, nohy připevněny k dřevu, vystaven Pán přeubohý rouhání a hněvu, a v nevýslovném strádání krvácí z četných ran, pak svatou hlavu naklání, těžký boj dokonán.

Uvaž, duše, v tuto dobu muka kříže jeho, na němž Pán pněl pro tvou zlobu k spáse světa všeho. Odvrhni hříchu okovy, pro něž Pán umírá, již se ti z lásky Kristovy věčný ráj otvírá.