Písně

322 – Před tvou tváří

Půst

T: J. Vicha 1986 – N: Zd. Pololáník 1986

postní pokáníduchovní uzdravenímalomocenství jako hříchnové stvořeníchléb z nebeeucharistický lékvýzva k obráceníozvěna setníkovy víryvytrvalost
Vstup
1.

Před tvou tváří stojím, Bože, před tebou se nelze skrýt, nic před tebou zatajit. Hříchem celý malomocný spínám ruce k tobě, Otci, vím, že mě chceš uzdravit.

2.

Tíha vin mě trápí, Kriste, klesám jako suchý list hnaný větrem do všech míst. Uzdrav mě svým božským tělem, buď i pro mě Spasitelem. Řekni slovo, budu čist.

Před evangeliem
3.

Obraťte se, Bůh se blíží, změňte život, teď je čas! slyším volat Boží hlas. Kriste, s láskou voláš hříšné, vážně varuješ však pyšné. Šťasten, kdo se smíří včas.

Obětní průvod
4.

Přijmi, Otče, dary smíru. Hrubý nevděk našich vin láskou nahradí tvůj Syn. V darech i nás proměň, Kriste, stvoř nám srdce nové, čisté, ať jsme novým stvořením.

Přijímání
5.

Pojďte jíst, tak zveš nás, Pane: Tělo mé je z nebe chléb, nesmíte už hladovět! Dám vám radost, sílu k boji, dám lék, který rány hojí, unaveným nový vzlet.

Díky
6.

Děkuji ti, živý Kriste, zázrak se v mé duši stal, vracíš mi, co hřích mi vzal. Nebe chceš mít v srdci chudém, my dva spolu jedno budem. Navždy zlo ode mě vzdal.

Závěr
7.

Uzdraven jsi, nehřeš více, vlídně napomíná Pán. Raduji se, nejsem sám. Kriste, když zlo hlavu zvedá, láska tvá mi klesnout nedá. Ty jsi se mnou. Vytrvám.