Já chtěl bych, Bože můj, mít srdce plné síly, když slyším pozvání, ať za tebou se dám. Však bojím se, že hřích mi bude příliš milý a touhu po slávě že v sobě nezdolám.

Dnes na to vzpomínám, jak často jsem už slíbil, že chci ti věrný být, vždy ve službě tvé stát a zabývat se tím, co se tvé vůli líbí. Však všechny sliby své jsem zrušil mnohokrát.

Neumím vděčný být, když požehnání dáš mně, když radost přichází a chvíle pokojné, a zcela hluchý jsem, když napomínáš vážně, když smutek dopustíš, znamení varovné.

Tak stále poznávám, jak slabý jsem a prázdný, jak sice snahu mám hlas Boží vážně vzít, však zcela stačí, když jen někdo pohrozí mi, a znovu upadám, má slabost vítězí.

Jen tvoje moudrost ví, co k službě sílu dává, co sobce promění a smutné potěší, jen za tvé pomoci se zastanu vždy práva a věrnost pravdě tvé nebude přítěží.

Tak jako prorokům a apoštolům kdysi i mně dej moudrost svou a Ducha daruj sám, ty, který v lásce své a v moci nezměrný jsi, i ve mně bezmocném si vybuduj svůj chrám.

T (x K. Trusina v Evangelickém zpěvníku, 1979) – Nx: Německo 1648