Stála Matka odhodlaně v slzách vedle kříže Páně, na kterém Syn její pněl. Její duši v hořkém lkání sklíčenou, bez smilování do hlubin meč otevřel.

Ó jak smutná, zkormoucená byla ona svatá žena, Matka Požehnaného! Jak se chvěla, jak trpěla zbožná Matka, když viděla muka Syna milého!

Kdo z nás by se za pláč styděl, kdyby Matku Pána viděl v těžkém hoři nevinném! Kdo by zůstal bez bolesti, svatou Matku vida nésti muka kříže se Synem!

Pro nepravost hříšných bratří trpí Ježíš. Na něj patří, jak ho člověk bičoval; na drahého hledí Syna, jak opuštěn v mukách hyna, ducha Otci odevzdal.

Nuže, Matko, lásky zdroji, dej, ať bol mě s tebou spojí, ať jej s tebou prožívám; dej, ať láskou vzplanout mohu k trpícímu Kristu Bohu, ať se jemu podobám!

Svatá Matko, vroucně prosím, dej, ať v hloubi srdce nosím živé stopy svatých ran, na bolestech Syna tvého, pro mé hříchy zmučeného, ať i mně je podíl dán!

Dej, ať ráda duše strádá, s Kristem snášet muka žádá, denně, pokud budu žít; vedle kříže s tebou státi, spolu s tebou věrně lkáti, Syna tvého usmířit!

Panno panen, jasná Paní, dej mi ve svém slitování druhem tvého žalu být; v každé době blízký tobě, ať smrt Páně nesu v sobě, z jeho ran ať umím žít.

Ať mě každý bol s ním sblíží, ať mám lásku k jeho kříži, svatou krví opojen! Abych nebyl vydán ohni, přímluvami Pána pohni, chraň mě, Panno, v soudný den!

Až budu se odtud bráti, Kriste, rač mi s Matkou dáti v nebi palmu vítězství; a když toto tělo skoná, dej, ať duše bezúhonná v rajské slávě tvé se skví.