Kristus, příklad pokory, náš Pán milostivý, Otce svého Syn milý a jednorozený, pro hříšného člověka ráčil býti chudý a byl na tomto světě velmi ponížený.

V chudé chýši pastýřské se z Panny narodil, celý život v chudobě a v strasti mnohé žil. V cizím kraji matička jej milá skrývala, bezživotí dítěte když zloba hledala.

Na poušti byl pokoušen a od svých nepoznán, pohaněn a opuštěn a v ruce hříšných dán. Vše to z lásky k člověku zde v světě podstoupil, Otce svého poslušný až k smrti kříže byl.

Zimu, horko, žízeň, hlad, všechnu lidskou bolest on přijal za Adama, trpěl tak jeho trest. V potu tváře, v soužení, v slzách jest pracoval a tak věčného chleba svým synům dobýval.

S pláčem ovci hledaje, která se ztratila, když našel, ji s milostí vzal na svá ramena. Dobrý pastýř, svým ovcím on věčný pokrm dal a za své stádo milé sám se na smrt vydal.

S křížem svým dobrovolně se k oběti bere. Tak vezmi i ty svůj kříž a zapři sám sebe; jako Kristus trpěl rád, nežádal shovění od Boha Otce svého pro naše spasení.

Jezu Kriste, síly dej, ať tobě stačíme, trpělivě s křížem svým tvou cestou kráčíme v nebes věčnou blaženost, kde sídlo svoje máš a tam s Otcem od věků vždy v slávě přebýváš.