Když na kříži pněl Spasitel a pod křížem pláč věrných zněl, on ve své velké žalosti k nám pravil slova milosti, všem k útěše a radosti.

Když viděl zástup nepřátel, jak rouhavě se ukláněl, rty jeho prosbu šeptají: Co činí, Otče, neznají, jim odpusť hřích, jejž páchají.

Když lotr vpravo visící jej prosil s myslí kající, by v ráji byl ho pamětliv, dí Pán, k němu se nachýliv: Dnes budeš se mnou v ráji živ!

Když matku viděl pod křížem, jak trpí muka v srdci svém, Ó matko – praví vlídně Pán – buď místo mě ti synem Jan, on k službě tvé je povolán.

Když údy krve zbaveny a žhavé žízně plameny mu vzplály v ústech přesvatých, Pán Žízním! volá v strastech svých, však v odpověď zní katů smích.

Když hlava, nohy, ramena jsou krutou trýzní sevřena, Pán opuštěnost pocítil a mocně zvolal ze všech sil: Proč, Bože, jsi mne opustil?

Když blížila se chvíle ta, v níž Pán odcházel ze světa, za naše hříchy splatil trest a zvěstoval nám blahou zvěst svým slovem Dokonáno jest!

Když bije třetí hodina, Pán všechny síly napíná a k nebi volá: Otče můj, v tvou náruč vrací se Syn tvůj! A dokonal tak život svůj.

Ó Pane, o to jediné tě úpěnlivě prosíme: I nám rač hříchy prominout, a když se skončí naše pouť, nás do náruče přivinout.