Ach, můj nejsladší Ježíši, ty dárce žití mého, zdroj blaha plyne v hojnosti mně z hlubin srdce tvého. Můj Pane, věčná láska tvá vše živí, zachovává a ze všech tvorů nejvíce nám milostí svých dává.

Tys přišel, abys zachránil ty ovce, které hynou, a krví platíš velký dluh, který byl jejich vinou. Kam zbloudily od tvé cesty, tam za nimi přicházíš a nástrahy všech nepřátel mocí své lásky maříš.

Má lásko, na kříž přibitá i ranami mých hříchů, ty stále ke mně promlouváš; dost nebude mých díků za kříž, to světlo v temnotách, jež život znovu vrací, za každý den tvé štědrosti, jež z tvých ran vykrvácí.

To však ti ještě nestačí, chceš nadto dávat Otci i bolest ducha s krví svou a zůstat bez všech posil; být od něho též opuštěn ve svém posledním boji, říct Dokonáno! před Matkou, jež blízko kříže stojí.

Zde na oltáři znovu se tvá oběť zpřítomňuje, chceš s námi být po všechny dny, to je tvá svatá vůle. Spolu s tebou, veleknězem, slavíme nekrvavě, co na Golgotě vykonals nám k spáse, Otci k slávě.

Žít máme tak, jak ty jsi žil, proto nás sytíš chlebem; ten chléb je živé tělo tvé, bez něj žít nedovedem. Ty jsi kmen a já ratolest, mám všechno jenom z tebe, přijď ke mně, dobrý Ježíši, v tobě je předzvěst nebe.

A k poslednímu setkání, až budeš vážit mé dny, chci přinést všechnu lásku svou, ty na ni, Pane, shlédni. Dej, aby byla silnější než všechny moje chyby, a odměň ji svým dědictvím, jak jsi všem věrným slíbil.