S pastýři pospíchejte, křesťané, k Betlému, Ježíši se klanějte novorozenému! Plesejte, zpívejte s kůry andělskými, plesejte, zpívejte hlasy líbeznými!

Sláva buď na výsosti Králi nebeskému a pokoj se svorností národu lidskému! Vtělil se, zrodil se Syn Boha živého, vtělil se, zrodil se, Ježíš jméno jeho.

Panna Emanuele v životě nosila, světa Vykupitele již nám porodila, v chudobě, ve mdlobě, člověka slabého, v chudobě, ve mdlobě, Boha přec živého.

Leží malé Děťátko v jeslích ponížené, s Matkou svou Nemluvňátko v bídě opuštěné, zproštěné, zbavené obsluhy, pomoci, zproštěné, zbavené v zimě, v poli, v noci.

Proč se tak ponižuješ, ó Kriste Ježíši? Víme, ty nás miluješ, chceš být lékař duší: pyšného, marného chceš učit střídmosti, pyšného, marného uč poníženosti.

Za naše nepravosti trpěti počínáš, božské spravedlnosti již dnes splatíš dluh náš: spasiti, najíti chceš ovce ztracené, spasiti, najíti věčně zavržené.

V té tvé dětské slabosti vzývám tě, Ježíši, v těla tvého křehkosti moc tvá je nejvyšší: ty jsi Bůh, věčný Duch, skrýváš jen své božství, ty jsi Bůh, věčný Duch, přijals člověčenství.

Ó, rač se i zroditi v srdci mém, Ježíši, nech život utvrditi ještě v slabé duši: nech růsti mne v ctnosti dle života svého, nech růsti mne v ctnosti do věku plného.

Hle, tak nás Bůh miloval, dal nám Syna svého! Kdo by mu nevěnoval vše, co má milého? Nic nechce než srdce, to mu obětujme, nic nechce než srdce, i my jej milujme.

Čest Otci nebeskému, jenž dal Syna svého, sláva Duchu Svatému, Ježíš počat z něho: buď dána, vzdávána i chvála nejvyšší, buď dána, vzdávána Kristu Mesiáši!