A 1. Betlémské světlo nad celou zemí temnoty duší otevírá. Prohlédli slepí a zpívají němí, slovo si hledá vroucí víra. Král pokoje ta slova zná, tak mocná a tak líbezná.

A 2. Zahřmělo z nebe v andělském sboru: Sláva buď na nebesích Pánu! Na zemi každému lidskému tvoru mír, který zhojí každou ránu! Dnes ve vzpomínce na Betlém jdem za mírem a za světlem.

B 3. Najdem je jistě. Pozorně slyšme přesvaté slovo, jméno Ježíš. Pane náš, zahynem v temnotě hříšné, pokud ty sám nás neosvěžíš. Ó Dítě, které přicházíš a z dřeva jeslí zvedáš kříž.

B 4. K věčnému trůnu, k chudičkým jeslím nesem své dary víc než chudé se srdcem nadšeným, se srdcem skleslým, s hořkostí, která z hříchu zbude, své radosti, svůj každý vzdych i skrovné dílo rukou svých.

A 5. Ty, jenž jsi stvořil kytice květů, pohřbená zrna měníš v chleby, zahrň i nás v onu všemocnou větu, jež hlínu země zdvihne k nebi. Aby v nás život neuhas, přijď, Věčný, Živý, mezi nás!

B 6. Vladaři duší, prameni záře, zrozený skrytě z Panny prosté, zrozený před námi zde u oltáře, náš Hostiteli a náš Hoste, proměň nás ke své podobě a zapal touhou po tobě.

A 7. Z hlubiny věčna smrtelným lidem Syn Boží narodil se v čase, nám, kdo jsme žili, kdo žijem, kdo přijdem, z chleba se rodí zas a zase, jen z jeho těla pramení i našich duší zrození.

B 8. Svatý déšť smývá žaly a kaly, svatý chléb nasycuje lačné, my jen své vyprahlé duše ti dali, ó vláho z výše nadoblačné, a ty jsi zde a v nás a náš, svou krev nám do žil rozléváš.

A 9. S jakými díky přijíti k tobě v té chvíli, kdy v nás nebe zpívá? Ustel si v nás jako v posvátném hrobě, vem s sebou naše srdce živá, až o velikém vzkříšení se řeky vrátí k prameni.

B 10. Děťátko bílé, z čistého klína nebeská záře ze studnice, tisíce žíznivých k tobě se vzpíná, jediný doušku pro tisíce, zatímco tobě matka tvá mléko své duše podává.

A 11. Pozváni tebou klekáme před ní, aby nás měla svými dětmi, jako v den sváteční, tak i v den všední, když vstanem ráno, když se setmí, ať lásku k tobě rozvíjí v nás láska k matce Marii!