220 – Chtíc, aby spal
VánoceTx N: Michna 1647
Chtíc, aby spal, tak zpívala Synáčkovi Matka, jež ponocovala, miláčkovi: Spi, nebes dítě milostné, Pán jsi a Bůh, pěje ti v lásce celý ráj, pozemský luh.
Tobě jsem lůžko ustlala, Spasiteli, k chvále tvé tvory svolala, Stvořiteli! Zasvitl z nebe hvězdy jas v jesličky tvé, národy všechny světlem svým k Betlému zve.
Dřímej, to matky žádost je, holubičko, v tobě se duše raduje, ó perličko! Nebesa chválu pějí tvou, slávu a čest, velebí tebe každý tvor, tisíce hvězd.
Ó lilie, ó fialko, ó růže má, dřímej, má sladká útěcho, zahrádko má! Labuti má a loutno má, slavíčku můj, dřímej, má harfo líbezná, Synáčku můj!
Miláčku, spi a zmlkněte, andělové, před Bohem se mnou klekněte, národové! Sestoupil vpravdě Boží Syn na naši zem, přinesl spásu, pokoj svůj národům všem.