Dej rosu, nebe nad námi, ať z oblak skane spása.

Odlož hněv svůj, ó Pane náš, a zapomeň už na naše nepravosti. Hle, tvé svaté město je pouští, opuštěný je Sión, Jeruzalém je liduprázdný, to místo tobě zasvěcené, dům tvé slávy, kde k chvále tvé zpívali otcové naši.

Pro hříchy své stali jsme se lidem nečistým a odpadli jsme jako zvadlé listí. Jako vichr nás uchvátily naše viny, když jsi před námi ukryl svou tvář a vydal nás napospas nepravosti naší.

Pohlédni, Pane, na ponížení lidu svého, ať přijde ten, jenž přijít má. Pošli Beránka, ať vládne zemi, od Skály na poušti až k hoře siónské dcery. Ať on sám sejme jho poroby naší.

Přijmi útěchu, přijmi útěchu, můj lide drahý, neboť blízko je tvoje spása. Proč se stále trápíš v úzkostech, proč tě bolest svírá? Zachráním tě, neboj se, doufej! Vždyť já to jsem, já Hospodin, Pán a Bůh tvůj, Izraelův Svatý a Spása tvoje.

Roráte, caeli, désuper, et nubes pluant iustum.

Ne irascáris, Dómine, ne ultra memíneris iniquitátis: ecce cívitas Sáncti facta est desérta, Sion desérta facta est, Jerúsalem desoláta est: domus sanctificatiónis tuae et glóriae tuae, ubi laudavérunt te patres nostri.

Peccávimus, et facti sumus tamquam immúndus nos, et cecídimus quasi fólium univérsi, et iniquitátes nostrae quasi ventus abstulérunt nos: abscondísti fáciem tuam a nobis, et allisísti nos in manu iniquitátis nóstrae.

Vide, Dómine, afflictiónem pópuli tui, et mitte quem missúrus es: emítte Agnum Dominatórem terrae, de Petra desérti ad montem fíliae Sion, ut áuferat ipse iugum captivitátis nostrae.

Consolámini, consolámini, pópule meus, cito véniet salus tua: quare moeróre consúmeris, quia innovávit te dolor? Salvábo te, nóli timére, ego enim sum Dóminus Déus tuus, Sanctus Israel, redémptor tuus.