Jak růže krásná z Jericha, když v ranní rose oddychá, tak Matka Páně na nebi svou krásou Syna velebí, je spanilá.

Z ní přijal Bůh sám tělo své pro rány kříže bolestné; a duši, ďáblem svedenou, z původní vlasti vyhnanou, do ráje zve.

Adamův dluh je zaplacen a člověk nebi navrácen, tím plodem Panny přečisté svět veškeren je zajisté teď přetvořen.

Ó Kriste, tys náš Mesiáš, tys cesta, pravda, život náš. Ty, synu Panny Marie, až srdce naše dobije, rač spasit nás.