122 – Co již dávní proroci
AdventTx: Písně 1522 – N: Franus 1505 (~ Šteyer 1683)
Co již dávní proroci lidem zvěstovali, Duchem svatým pohnuti viděti si přáli, Krista Pána vtělení v život Panny čisté, toho jsme se dočkali v tomto čase jistě.
I na nebi andělům zdálo se předivné jeho svaté vtělení a velmi tajemné. Od věků neslýchaná milost tak přehojná, aby Bůh vzal na sebe podobu člověka.
Obrať k nám svou vlídnou tvář, přežádoucí Pane, ať se hříchů odřeknem, v lásce přebýváme. Převznešený hosti náš, přijď k nám ve svátosti, navštiv duše pokorné z nebeské výsosti.
Jakkoli jsme zhřešili, o milost prosíme, již jsme nezasloužili; k tobě se modlíme: učiň pro své vtělení, všemohoucí Pane, ať s čistotou srdečnou na tebe čekáme.
Čiňme pravé pokání, špatný život změňme, jako věrní sluhové Pána vyčkávejme. Stále stojí u dveří, ustavičně tluče, zda by našel čistý dům u tebe, člověče.
Jak můžem, usilujme, o milost pracujme a Krále nejvyššího vždy v svém srdci mějme. Ó vtělený Ježíši, dej nám zde svou milost a po tomto životě v nebi věčnou radost.